Závěrečné zamyšlení

Bezesporu nejdůležitějším teoretickým přínosem byly souboje o Berlínskou zeď. 1.e4 e5 2.Nf3 Nc6 3.Bb5 Nf6 4.0-0 Nxe4. Hrálo se tak ve 4., 6., 8., 10., 12. a 14. partii. Steinitz důsledně zkoušel 5.Re1 a za obě strany pak postupně vykrystalizovaly nejlepší tahy 5...Nd6 6.Nxe5 Nxe5 (6...Be7 nemá samostatný význam) 7.Rxe5+ Be7 8.Nc3 0-0 9.Bd3. Po chvíli tápání Zukertort našel optimální rozmístění figur 9...c6! 10.b3 Ne8! 11.Bb2 d5 s přinejmenším rovnou hrou (14. partie). Silnější je 5.d4, ale ani v této variantě nemají bílí v poslední době na růžích ustláno. Těm, kteří by rádi občas oprášili starou Steinitzovu zbraň, lze doporučit studium 6.partie. Dokáže dnešní hráč bez přípravy najít nejsilnější obranu?

Ze strategického hlediska jsou velmi zajímavé partie č. 7, 9 a 13. Vyskytovala se v nich typová struktura s izolovaným pěšcem na d4, proti níž Steinitz přišel se vzorovým plánem rozmístění figur. Dáma šla na a5, věže na c8, d8, střelec na e8 a dámský jezdec mířil přes e7 na blokádní pole d5 nebo f5, odkud pěšce přímo ohrožoval. Zvláště pak manévr Bd7-e8! působil silným dojmem - o jedno pole šikmo dozadu! Zukertort si nevěděl s pozicí rady. Není divu, doba ještě nenazrála a Botvinnik dosud nebyl ani na světě. Ve 13. partii například oba hráči podcenili sílu klasického průlomu d4-d5. Celkově je možno souhlasit s široce rozšířeným názorem, že Steinitz byl pozičně lepší, ale v několika partiích se projevil též jako nekompromisní útočník. Zukertort, přestože nakonec prohrál, se představil v dobrém světle. Jeho nejlepším výkonem byla skvěle vedená koncovka ve 13. partii.